O poklonkování Číně a vzývání Tibetu, aneb všichni se pomátli
A v jinak stojatých vodách českého veřejného dění se zrodilo mnoho amatérských sinologů, ad hoc ochránců lidských práv, ale i obdivovatelů ostentativního rudého papalášství. Celý ten soubor průvodních jevů chutná poněkud divně, asi jako dort od pejska a kočičky.
Čínská lidová republika je jednou ze světových velmocí: vojensky určitě, hospodářsky s jistými výhradami také. Definovat ji jako moderní stát již ovšem kulhá na obě nohy. Obchod a výroba sice nesou znaky (vcelku dravého) kapitalismu, avšak komunistickou diktaturu tam bezesporu mají co do organizace společnosti, včetně kontroly výrobních prostředků a zahraničního obchodu. Porušování lidských práv na všech úrovních nijak nezpochybňuji ani nebagatelizuji a je nutné se proti tomu důrazně vymezit, odmítat kvůli tomu obchodní vztahy (a urážet delegaci) mi přijde velice krátkozraké i s ohledem na to, že tak k tomu přistupují i země s mnohem delší tradicí demokratického zřízení a ochrany lidských práv, protože jsou hrdé a znají své místo ve světové ekonomické diplomacii. Čína je prostě natolik významná, že ji nemůžeme opomíjet.
Tibet vždy patřil do geopolitické sféry vlivu velkých dálnovýchodních říší: Mongolska a Číny. Faktickou samostatnost neměl nikdy pro přítomnost britské posádky v meziválečném období, která byla v předvečer japonského tažení v Asii ještě posílena, protože politická reprezentace Tibetu jej hodlala podpořit. Fakticky tam ani nikdy neměli demokracii, byla to země se silným teokratickým zřízením a o lidských právech si tamní obyvatelé mohli nechat jenom zdát. Dnes se oči některých upínají k osobě Dalajlámy, protože je to takový docela sympatický chlapík s rošťáckým úsměvem. Moje sympatie k němu ovšem poněkud ochably po prohlášení, že preferuje socialismus a považuje se za marxistu. Zvážím-li dějiny Tibetu a prohlášení jeho neformálního představitele, je mi to poněkud zvláštní symbol pro svobodu, demokracii a boj za lidská práva. Existuje mnoho míst na světě, kde jsou nebo byly problémy s omezováním lidských práv nebo došlo k agresivní anexi území, ale to už prostě není tak „trendy“ a to někdy i proto, že někteří jsou dnes našimi spojenci. Celé to tibetské tažení odstartoval prominentní volič Strany Zelených Václav Havel, kterého světoví státníci plácali po zádech, jaký je to kabrňák a přitom mu byli vděčni za to, že se Česká republika netlačí na trh, který si ty velmoci chtěly samy opanovat, byť potenciál k tomu měla (to samé platí o zbrojním průmyslu jako takovém). Tibet je prostě natolik nevýznamný, že si nezaslouží takovou pozornost, jaké se mu dostává. Ani jako symbol.
Příznivci a odpůrci čínské státní návštěvy mají jeden společný rys: nedostatek míry. Kancelář prezidenta republiky to dost přehnala s análním alpinismem, ať už nyní nebo před rokem pitvořením se prezidenta Miloše Zemana s plyšovým krtečkem v čínské státní televizi nebo nynějším posvěcením další lukrativní trafiky pro Jaroslava Tvrdíka. Tibetští vlajkonoši naopak opomínají hospodářský význam uzavřených kontraktů, významnost hostů a problematičnost dějin Tibetu a jeho představitelů.
Policie České republiky to zase přehnala s horlivostí. Mnozí nejspíše viděli ony kontroverzní záběry, jak uniformovaní i neuniformovaní příslušníci nepřípustným způsobem omezují svobodu projevu, nebo jak navštěvovali aktivisty u nich doma, vyhrožovali předvedením osazenstvu pražských kanceláří a škol, kde byly v oknech tibetské vlajky. Pevně věřím v právní stát, který toto jednání řádně prošetří a vyvodí z něj důsledky. Prvním z nich by měla být rezignace policejního prezidenta Tomáše Tuhého nebo ministra vnitra Milana Chovance, protože policejní stát tu nechci. Pevně také věřím tomu, že BIS a jiné bezpečnostní složky státu monitorují ty organizátory zájezdů čínských vítačů, protože mi není příjemné, že si u nás doma vyskakují agenti Pekingu na naše spoluobčany, kterým v „umravňování“ demonstrantů očividně dopomáhala česká policie.
Nějak se mi z veřejného prostoru vytrácí racionalita a na její místo nastupují podlézání, provokace, hysterie, gesta a osočování. Je to další z rysů nebezpečné polarizace společnosti. Pokud bychom totiž byli dostatečně sebevědomým společenstvím svobodných lidí, nepoklonkovali bychom nikomu, neupínali se k prázdným symbolům a zároveň bychom dokázali dát naprosto legitimním a legálním protestům prostor ke svobodnému vyjádření slušnou formou názorů všech, ať už si kdokoliv myslí cokoliv o komkoliv. Hezky česky: „vocaď – pocaď, aneb i to hovado má svůj strop“.
Lukáš Lexa
Bolševik Štětina
Pravda si konečně našla cestu na světlo. Europoslanec Jaromír Štětina se doznal k podpisu vázacího aktu StB. Tvrdí ale, že nespolupracoval. To je blábol typu: „na vojně jsem byl, ale rozkazy neposlouchal.“ Je to tedy Švejk?
Lukáš Lexa
Dobrotrusové nám zase diktují: tentokrát do čeho se smíme oblékat
Poslední dobou je to jeden zákaz a příkaz za druhým. Nejprve kouření, teď zase kožešinové farmy. U obou chápu racionální argumenty, ale je potřeba si uvědomit i jeden další, podstatnější rozměr: diktát ve jménu dobra.
Lukáš Lexa
Střední třído, máš po vyhlídkách na vlastní bydlení!
Česká národní banka zpřísňuje podmínky pro získání hypotéky. Běžný člověk tak na ni nedosáhne. Proč se nemluví o brutálním vrchnostenském zásahu do doposud liberálního způsobu nabytí nemovitosti?
Lukáš Lexa
Pravice a sociální dávky? Jde to i bez trapných experimentů.
Pravicová politika a sociální cítění. Je to protimluv? Není, je jenom třeba realisticky vyhodnotit aktuální situaci v České republice a oprostit se od klišé rádoby odborníků žijících ve svých sociálních bublinách.
Lukáš Lexa
Přeji si zvolení Donalda Trumpa
Občané USA si volí svého nového prezidenta. Na výběr možná mají ze dvou zel, jak se rádo prezentuje. Z pohledu Evropana bych ale bez dlouhého váhání volil Donalda Trumpa. Právě kvůli Evropě.
Lukáš Lexa
Jsme evidováni, protože si něco myslíme
Máme tady nový seznam. Seznam údajných rasistů a xenofobů, který se vznešeně nazývá „Pravda láska – pravda proti lžím a nenávisti“ a je dostupný na pravdalaska.wordpress.com. Myslím, že se Václav Havel v hrobě obrací.
Lukáš Lexa
Život po BREXITu
Nebojme se vystoupení Velké Británie z EU. Eurofederalisté nás jenom straší tragickými scénáři, které se nenaplní.
Lukáš Lexa
BREXIT a zpráva o stavu Unie
BREXIT se nám (ano, i nám, nejen „jim“) kvapem blíží, resp. nejprve hlasování o něm. Bylo by tedy dobré se zamyslet nad tím, v co se EU časem proměnila a jak (ne)funguje.
Lukáš Lexa
Obhájcům vrahů snad již sklapne tipec
Žaloba na neostalinistického pohrobka Martu Semelovou snad konečně bude mít úspěch. Věřím v to už jenom proto, aby se restaurovala identifikace Čechů s vlastním státem, aby jej nevnímali jako nepřítele, kterého se musejí bát.
Lukáš Lexa
Okupace 1968: komunisté účtovali s komunisty
V noci z 20. na 21. srpna 1968 se přes území zdánlivě suverénního státu Československo převalily armády Varšavského paktu, aby z nich na našem území ta sovětská „dočasně“ setrvala po více než 20 let.
Lukáš Lexa
Zákon o prokazování původu majetku: postižené dítě
Duo Babiš & Zeman dalo vzniknout protiústavnímu paskvilu. Těch, na které zdánlivě míří se nedotkne. A neinformovaný tomu tleská.
Lukáš Lexa
Jak se pro názor přichází o práci. V 21. století.
Za totality, v dobách vlády jedné strany, měli lidé přístup k povolání na základě svého politického přesvědčení. Pomalu ale jistě se tato doba kádrování vrací zpět.
Lukáš Lexa
Nová koncepce dopravy: autobusák ve vnitrobloku?
Píše se datum 7.4.2015, ze sídliště Ládví, rezidenční zóny, se stává autobusové nádraží pro meziměstské linky.
- Počet článků 14
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 2754x